Pozvání na vernisáž Radčiných obrazů jsem přijala s radostí a zároveň s notnou dávkou očekávání. Při několika návštěvách Radčina domu jsem obdivně hleděla na natažená plátna, oleje a akryly, na nich tu více, tu méně expresívní výjevy, zejména portréty a figurální malba. Možná ne zcela překvapivě převládají tváře rodinných příslušníků, ačkoliv vím, že přinutit je stát modelem je někdy umění samo o sobě. Některé povědomé „hlavy“ zároveň znázorňují znamení Zvěrokruhu: z Vodnáře
na vás dýchne až cosi klimtovského, pohled na Blížence vás zase přenese kamsi do latinsko-amerických reálií románu od Garcíi Márqueze. Část portfolia tvoří také abstraktní malba a květinové motivy. Na mě osobně velmi zapůsobil obraz, na němž Radka výjimečně nezachytila tvář milovaného člověka, ale tvář milovného města – z této pohlednice z Lisabonu sálá středomořské slunce a líná odpolední pohoda.
Vernisáž v galerii Carpe Diem na pražských Vinohradech proběhla 3. března 2017 a stala se okamžikem příjemných setkání, mnohá z nich byla po letech, některá dokonce nečekaná. To vše provázela velmi přátelská atmosféra, kterou skvěle dotvořila hudební produkce – Radka si z Brna pozvala dlouholetou kamarádku a kolegyni z divadla Kateřinu Rakovčíkovou a její K. R. Bandu. Úvodní řeč pronesl výtvarník a pedagog Dušan Šoltys. Mezi návštěvníky vernisáže bylo možné spatřit osobnosti ze světa divadla a televize, který je Radce tolik blízký. Všichni si vystavená díla se zájmem prohlíželi, jen během prvního večera se prodala tři plátna a na dalších visely štítky s rezervací.
Petra Biache